Тот самый момент

То есть момент, где камень - лишь химера,
летят осколки, стал рассвет длинней.
Стена поёт начало mizerere,
а ты прижался к ней.

Скрыт глубоко, ответа не услышишь.
А жизнь себе идёт.
Стропила опускаются всё тише.
Паук прядёт.

6. 03. 1966

To je ta chvíle

To je ta chvíle, kdy se kámen dere
vanoucí tříští, dlouhým svítáním.
Zeď zpívá svoje miserere,
ty schýlen spolu s ní.

Hluboko ukryt nikdo neodpoví.
Věc věci přiblížena umlká.
Tiše se sesedají krovy.
Pavouk tká.


6. 03. 1966

Karel Zlin